Dnes byl zakončen tradiční vánoční florbalový turnaj. Zvítězil tým „Passat v balíku“ (4.T), 2. místo obsadili „Pivní Baleťáci“ (N1.A) a 3. místo „Pepovo bůro“ (4.A).

Velká gratulace vítězům a organizátorům.

Po smutné návštěvě historicky posledního ročníku mezinárodního autosalonu v Ženevě padlo rozhodnutí navštívit mezinárodní autosalon Paříž 2024. Naposledy jsme Paříž navštívili v roce 2016, a tak tato možnost vrátit se opět do města na Seině byla přijata studenty naší školy s velkým nadšením.
Cesta do Paříže začala na palubě zájezdního autobusu ústecké dopravní firmy tradičně nočním přesunem do Německa s cílem navštívit muzeum v Sinsheimu s jeho největšími lákadly – nadzvukovými letadly Concorde a TU 144. Díky rannímu příjezdu jsme měli většinu výjimečných exponátů jen pro sebe a rádi bychom v muzeu strávili dlouhé hodiny a možná i dny, ale cesta do našeho cíle – Paříže – musela odpoledne pokračovat. A tak jsme k večeru dorazili na předměstí Paříže – Collegien k dvoudennímu přenocování v hotelu F 1.
Ráno následujícího dne nás Paříž přivítala svým typickým způsobem, tedy ohromnou dopravní zácpou na vnitřním okruhu, množstvím neukázněných a věčně spěchajících motocyklistů a pro nás neznámým ranním ruchem velkoměsta. Výstaviště v oblasti Port de Versailles bylo již po ránu plné mládeže z celé Francie. Pátek totiž tradičně patří na mnoha výstavách ve Francii studentům. Rozsah expozic nás hned od
začátku ujistil, že se smutná situace poloprázdných hal ze Ženevy nebude opakovat, a tak jsme se dlouhé hodiny prodírali okolo exponátů všech významných automobilek z celého světa. Většinu z nás nejvíce lákala expozice automobilů Škody se svým novým modelem elektromobilu ELROQ. Velkým překvapením pro nás byla i nenápadná expozice Střední technické školy v Nantes s upravenými automobily Škoda Octavia z 60. let. Celodenní toulání mezi exponáty bylo velmi únavné, a tak návrat do hotelu F 1 v Collegien byl vhodným uzavřením našeho programu prvního dne v Paříži.
Druhý den návštěvy k nám byla Paříž dopravně přívětivější, cesta na parkoviště autobusů v Bercy trvala jen několik desítek minut a obešla se bez nekonečného popojíždění v ranní zácpě. Ranní drama začalo až v přeplněném metru. Udržet pohromadě skupinu padesáti studentů bylo téměř nemožné, ale podařilo se, nikdo se neztratil, a tak nás ta skutečná Paříž přivítala pohledem na světoznámý monument – Eiffelovu věž z Trocadera. Pak už vedla cesta centrem města po známých místech – Martova pole, Invalidovna, Tuilerijské zahrady, Louvre a cestou po Champs-Élysées k Vítěznému oblouku a po Avenue de Victor Hugo zpět na Trocadero. Po přesunu na autobusový terminál Bercy přišel čas odjezdu a loučení s francouzskou metropolí.
Dvoudenní návštěva umožnila studentům seznámit se s mnoha novinkami ve světě automobilů a ochutnání pařížské atmosféry, na níž bylo ještě stále znát nedávné konání olympijských her. Jedním z dalších přínosů cesty do Francie bylo posílení sebedůvěry studentů díky jejich samostatnému pohybu v cizojazyčném a neznámém prostředí.
Cesta zpět do Ústí byla naplněna dlouhými diskusemi o všem zajímavém, co jsme spatřili na autosalonu, ale i na bulvárech jedné z nejpřitažlivějších metropolí Evropy.
Ing. Karel Kout

Naše škola se zúčastnila v zastoupení 2 žáků druhých ročníků a doprovodu školení v tréninkovém centru společnosti BMW Group v rakouském Salzburgu. Díky perfektní organizaci akce ze strany pořadatele jsme získali mnoho cenných informací týkajících se moderních technologií v oblasti elektromobilů, hybridních vozidel a automobilů s konvenčním spalovacím motorem.  Teoretické školení bylo doplněno praktickými ukázkami servisu formou workshopu. Odměnou všem žákům zúčastněných škol byla prohlídka vystavených nejnovějších modelů značky. Myslím, že možnost nastartovat si poslední model BMW M5 G90 se 717HP, byl určitě silný zážitek.

Ve volném čase jsme měli možnost ochutnat produkty vyhlášené salcburské kuchyně a navštívili jsme s průvodci historické centrum Salzburgu.

Velké poděkování patří BMW Czech Republic s.r.o. v zastoupení Táni Knoblochové za organizaci a program školení.

Martin Hurych

Je to už bezmála tradice SŠA Ústí nad Orlicí, že jednou za rok pošle díky evropskému projektu Erasmus+ několik svých studentů na stáž do zahraničí. Letos tomu nebylo jinak. Druhý týden v říjnu se deset studentů vydalo na zkušenou do Vídně, kde si mohlo během 14 dnů ověřit své schopnosti a dovednosti v místních autoservisech. Takto to vypadá ideálně, pravdou ale je, že jsou to vesměs teenageři, kteří vůbec poprvé opustí rodný dům, vůbec poprvé jedou sami do zahraničí, poprvé do velkého a moderního města (třeba vůbec poprvé jedou metrem…), poprvé podepisují pracovní smlouvy, jednají se zaměstnavatelem, s kolegy, poprvé mluví souvisle naživo anglicky… Taky ale sdílejí kuchyň, pokoj, koupelnu s jinými, bez toho aniž by jim někdo říkal, že si mají po sobě uklidit, domluvit se na tom, kdo vyzvedne snídani, kam se půjde.  Všechny tyto zkušenosti jsou cenné tím, že se dovídají nejen o tom, jak funguje svět kolem nich, ale – což je stejně důležité a pro ně dost možná důležitější – jak fungují oni v něm.

Den co den tedy vyrážely dvojice studentů do „svého“ servisu, kde dělali to, co už znají ze svých praxí ve škole – od běžného úklidu auta přes pneuservis, výměny olejů, filtrů, seřizování brzd, vstřikování… po čištění motoru a mnohé další. Po 6 – 8 hodinách práce se vrátili zpět „domů“, kde je mnohdy čekala druhá „směna“. Není přece možné nechat město valčíků jen tak bez povšimnutí, a tak jsme vyráželi do víru velkoměsta. Co jsme mohli, to jsme viděli – Hofburg s mnoha jeho křídly – v jednom z nich žije současný rakouský prezident, ale je zde i habsburská klenotnice, jezdecká škola, národní knihovna nebo třeba komnaty císařovny Sisi…. Shlédli jsme radnici, parlament, operu i Burgtheater, náměstí Marie Terezie s nádhernými budovami Přírodovědného a Uměleckohistorického muzea – někteří z nás dokonce i zavítali dovnitř… Prohlédli jsme si slavné sbírky Albertiny i Technického muzea, dali popustit adrenalinu v Prátru, potěšili se pohledem na žraloky, vyšplhali na věž Dómu sv. Štěpána, kroutili hlavami nad křivkami Hundertwasserových staveb a nevynechali ani Schönbrunn. Nic nám neuniklo.

Stálo to za to. Bylo to sice náročné a těšili jsme se domů – kdo by se taky netěšil na svou postel, svůj klid, své jídlo, své kamarády – ale v důsledku to byla moc dobrá zkušenost. Více takových!

Mgr. Marcela Boštíková