V termínu 7. – 9. 10. 2019 jsme v počtu 15ti nadšenců uskutečnili 2. ročník přechodu Malé Fatry.

K cestě na Slovensko jsme využili noční vlak do Žiliny (z Ústí nad Orlicí odjezd v 23:30), dále autobus do Terchové. Díky tomu jsme pod Fatru dorazili ještě za tmy, a tak nás čekal výhled na temnou stěnu s mírně ozářeným horizontem.

Jánošíkovy diery jsme prolézali už za světla, což se rozhodně vyplatí vzhledem k náročnosti některých žebříků a lan.

Díky perfektnímu počasí jsme se ani příliš nerozmýšleli a pokračovali přes Velký Rozsutec. Dolů dostanou pořádně zabrat jak kolena, tak i stehna, ale ten výhled vážně stojí za to – vidíte zasněžené Tatry v dálce, ale hlavně celou hřebenovku až na Chléb, což byl cíl naší cesty. Snad aby byl zážitek trochu intenzivnější, začalo se postupně zatahovat, tedy i foukat (pojem „nárazový vítr“ má na té 2 metry široké hřebenovce trochu jiný rozměr).

V mracích zmizel nejprve Malý a Velký Kriváň, potom už i Chléb, proto jsme na něj nakonec ani nevystoupali a před Hromovým jsme zamířili už na Chatu pod Chlebom. Naštěstí trasa sestupovala až za Steny – Južný vrchol. Díky tomu se pravděpodobně nejednomu členovi naší výpravy povedlo pokořit vlastní výškový rekord (myšleno díky vlastním silám). Po korbelu horkého čaje a krátkém posezení jsme vystoupali do podkroví chaty. Tam následovalo odlehčování batohů a příprava noclehu.

Ráno nás čekalo balení, úklid a další odlehčování. Celá parta potom nastoupila v duhových barvách před chatu (pláštěnky a ponča – sice nepršelo, ale trochu „padala voda“) a vyrazila směrem do údolí. Původně jsme plánovali vystoupat ještě na Velký Kriváň, kam nám chybělo necelých 300m výškových, ale protože chata zmizela v mlze a mracích cca po minutě chůze, věděli jsme, že by ty výhledy za to zase tak moc nestály.

Vlaková zastávka Šútovo – Ratkovo nás překvapila svým „zázemím“, ale protože jsme na vlak do Žiliny čekali asi jen 15 minut, nestihli jsme dostatečně vychutnat atmosféru toho místa, snad se tam ještě někdy vrátíme.

V Žilině po zdolání několika schodů za prvním náměstím (všichni nadšeně přivítali, že jdeme zase taky chvilku do kopce) jsme dali rozchod a ve 3 odpoledne jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží. Cesta domů příjemně utekla, většina účastníků ani příliš nevyspávala. Celou akci jsme úspěšně ukončili v Ústí na hlavním vlakovém nádraží.

Pěšáci z Dukly